Váš košík je aktuálně prázdný!
A co mi nevyšlo napoprvé, napodruhé ani napotřetí
Nejvhodnější metoda pro balkonové pěstování
Mít z jednoho květináče záplavu cibulovin na celé jaro? Zní to jako sen, že jo? Celé jaro vás čeká jedna květina za druhou, pěkně postupně a přitom ani nepotřebujete zahradu. To je v podstatě geniální.
A je to pravda. Tahle metoda je skutečně skvělá, a pokud vše klapne jak má, na jaře vás čeká hotový květinový ohňostroj. Ale… znáte to, všechno má svoje úskalí a pokud se jedná o pěstování cibulovin v nádobách, já jsem na začátku rozhodně několik věcí podcenila.
Takže pokud jste na sázení metodou lasagne zvědaví, nebo jste to už zkoušeli, ale výsledek nebyl nic moc, pojďme si to společně zopakovat. A taky se vám přiznám, co jsem udělala špatně já, a co bych dneska udělala úplně jinak.
Základní pravidla metody cibuloviny „lasagne“
Princip je jednoduchý – vrstvení cibulek do jedné nádoby podle jejich velikosti a doby kvetení. Větší cibulky patří dolů, menší nahoru, a jakmile přijde jaro, květy se budou objevovat postupně, takže květináč bude rozkvetlý několik měsíců v kuse.
- Velikost nádoby: Čím větší nádoba, tím lépe. Cibulky potřebují prostor pro kořeny a také dostatečnou hloubku, aby se mohly správně rozvíjet.
- Vrstvení cibulovin: Největší cibulky (tulipány, narcisy) sázíme do spodní vrstvy. Na ně přijdou střední cibulky (hyacinty, krokusy) a nakonec nejmenší (modřence).
- Hloubka výsadby: Každou cibulku zasadíme do hloubky odpovídající cca 2,5 násobku její velikosti. To je základní pravidlo, které jednoznačně funguje.
- Zálivka a drenáž: Nádoba musí mít drenážní vrstvu, aby přebytečná voda mohla odtékat. Přes zimu zaléváme opravdu jen minimálně.
Tak, to by byl základ. Vypadá to jednoduše, že? Já si to taky myslela, ale…
Moje zkušenosti aneb kde jsem to pokazila
Cibuloviny lasagne jsem zkoušela poprvé před pár lety. Nadšení mi rozhodně nechybělo – nakoupila jsem všechny možné druhy cibulek, narovnala je do květináče, zalila… a čekala. Na jaře jsem ale byla celkem zklamaná. Květináč byl poloprázdný, některé cibulky ani nevyrašily a ty co ano, nevypadaly vůbec tak, jak jsem si představovala.
Takže, co jsem udělala špatně?
1. Nadměrné množství vody = cibulky uhnily
No, první chybou bylo, že jsem se pořád bála, že cibulky vyschnou. Takže jsem zalévala… a zalévala… a zalévala. Co se stalo? Přemokřený substrát a cibulky začaly hnít. Od té doby vím, že cibuloviny v nádobách potřebují mírnou zálivku, a hlavně kvalitní drenáž. Bez toho to prostě nejde. Přes zimu jim úplně stačí, když je sem tam lehce zavlažíte.
2. Málo cibulek = poloprázdný květináč
Další problém – vysadila jsem cibulky podle pokynů na pytlíčku, takže jsem jim nechala velké rozestupy. No, a na jaře jsem měla poloprázdný květináč. Poučení? Když sázíte cibuloviny do nádoby, musí být pěkně naskládané hustě. V zahradě to klidně nechte podle pravidel, ale v květináči si můžete dovolit trochu mačkání. Na jaře to bude stát za to.
3. Nevhodné druhy cibulek
Třetí velká chyba byla ve výběru cibulek. Nakoupila jsem hlavně tulipány a vybírala podle barvy květů. Jenže jsem vzala některé, které dorůstají klidně až 90 cm. Jasně, že se jim pak v květináči na balkoně moc nedařilo. Stonky byly slabé, lámaly se a celý efekt byl tak nějak mimo. Teď už vybírám cibuloviny, které se víc hodí do nádob – třeba modřence, krokusy, nízké narcisy a nebo nižší kultivary tulipánů, klidně i ty botanické. Jsou kompaktnější a v nádobě vypadají mnohem lépe.
4. Trápení s barevnou kompozicí
A na závěr – úplně zbytečně jsem se zabývala barevnou kompozicí. Když jsem sázela cibulky, snažila jsem se všechno dokonale sladit a naplánovat. Připravila jsem si několik nádob, v různém barevném tónu … A výsledek? Když se začaly objevovat první květy, bylo to úplně jinak, než jsem si představovala. Něco nevzešlo, něco vypadlo úplně jinak, než na obrázku .. Teď už to nechávám na přírodě. Prostě to tam pěkně naskládám a těším se na jarní překvapení.
5. Správné načasování
Sázení cibulovin je ideální dělat ve chvíli, když teploty začínají klesat, ale půda ještě není zmrzlá. Nejlepší čas je mezi zářím a listopadem, kdy je půda stále dostatečně teplá na to, aby cibulky zakořenily, ale zároveň chladná, aby nenastartovaly předčasné rašení. Druhá polovina října je tedy na to naprosto ideální.
Závěr: Co jsem se naučila o metodě cibuloviny lasagne?
Metoda lasagne je skvělá, ale vyžaduje trošku cviku. Když to uděláte správně, na jaře vás čeká neuvěřitelná záplava květů, i když máte jen balkon. Jen si pamatujte: zalévejte s mírou, sázejte cibulky hustě a vybírejte druhy, které se hodí do nádob.
Tak se zkuste poučit z mých chyb a pokud se ani vám v minulosti nedařilo, nevzdávejte to! Ta vidina jarní radosti za to stojí.
