Váš košík je aktuálně prázdný!
Smutně koukáte po všech balkonech a trpíte, protože máte jen okna? Hoďte to za hlavu a ponořte ruce do hlíny. I na malém prostoru za oknem může vzniknout bzučící oáza plná barev.
Vždycky když jsem se stěhovala, jedním z parametrů nového bytu byl balkon. Bohužel se mi nepoštěstilo, ale v zahradničení mě to nikdy nezastavilo. Nemáte balkon? Zkuste pěstování za oknem. Vypěstujete tak možná víc, než kdybyste měli všechny balkony světa. Rajčata? Ano. Bylinky? Ano. Jahody? Ano. Trvalky? Ano. Květiny k řezu? Ano. Okenní parapet dávno nemusí zaplňovat jen klasické muškáty nebo převislé petunie. Moje okna se každoročně na jaře rozehrají neskutečnými barvami a vůněmi cibulovin. Když odkvetou, nahrazuji je letničkami, trvalkami, bylinkami a zeleninou (no, co kecám, jen rajčaty, já je tak miluju, že jinou zeleninu nepěstuju).
Střídání stráží
Za okny je málo místa, pokud z něj chcete vytěžit co nejvíce, vsaďte na střídání květináčů a rostlin. Každoročně v prosinci vytvářím lasagnovou výsadbu cibulovin, abych je pak s příchodem jara mohla očekávat. Sněženky, krokusy, modřince, hyacinty, narcisy, tulipány, to chceš! Nasadím je v prosinci do truhlíků, do února s nimi nic nedělám a pak začnu zalévat. V půlce dubna mám za okny tolik barev, až přechází zrak. Budím se a jako první vždy kontroluju, co rozkvetlo. To chcete!
Než cibuloviny odkvetou, můžete si rozmyslet, co chcete mít za oknem dál, a předpěstovat si sazenice trvalek, letniček a bylinek. Dáte jim tím skvělý start a truhlíky nebudou zet prázdnotou. Já letos třeba zkouším za oknem letničkové hrachory a hledíky, které si předpěstovávám od ledna, podobně jsem to dělala loni s divokým chilli. Pokud se vám nechce crcat s předpěstováním, vysejte letničkovou směs přímo do truhlíku, když u vás pominou mrazy. Občas to dělám i obráceně: trvalky, co chci vysadit na zahradu, opečovávám nejdřív za oknem. Pak je vykopnu a za oknem nahradím něčím jiným. Připravte se na nekonečná škatulata!
Výhodou pěstování za oknem je to, že můžete všechnu pěstební plochu obětovat rostlinám, nemusíte řešit posezení, vodní prvek nebo bezpečnost (truhlíky by teda podle mě neměly padat lidem na ulici na hlavy).
Moje metoda? Just do it!
Můžete si načíst všechny knihy o zahradničení, balkonovkách, pokojovkách, zelenině či květinách k řezu, dokud nezasadíte svoje první semínko nebo sazenici, nemáte o pěstování ani páru. Takže šup do toho, zašpinit si ruce! Hlavně se toho nebojte, pěstování za oknem je ideální příležitost, jak začít. Základem je změřit si parapety a naplnit je truhlíky a květináči. Buď samozavlažovacími, nebo s podmiskou. A pak už jen sázet jako pominutí. Začněte s tím, co se vám líbí (doporučuju snadné a krásné lichořeřišnice, krásenky, cínie, slunečnice, chrpy, menší jiřiny a bylinky, odpustí vám, když na ně občas zapomenete). Co roste na balkoně, snadno vyroste i za oknem. Řiďte se tím, kolik slunce za okny máte (rajčata dejte na úpal, cibuloviny potřebují aspoň pár hodin slunce, máta nebo čechrava zvládnou totální stín).
Hrajte si s různými druhy (třeba cibuloviny mám vždy ranné i pozdní, ať truhlík postupně nakvétá), výškami (floxy rostou do výšky, lichořeřišnice přepadává, chrpy vlajou ve větru) a texturami (zbožňuju talinum, nádherné kožnaté listy, z nichž vyrůstá jemná krajka kvítků, nebo eukalyptus).
A víte, co je na parapetech skvělé? Vystačíte si klidně s jedním truhlíkem, nebo dvěma květináči. Z osobní zkušenosti ale vím, že s nimi neskončíte. Pozor na to!
„Kytky prostě občas chcípaj,“
řekla mi jednou moje babička. A to je fakt. Kytky občas chcípaj i těm nejlepším zahradníkům. Tak se z toho nesmíme hroutit a prostě jedeme dál. Když se něco nepovede, beru si z toho ponaučení (a dojdu si někam pro sazenici rychle rostoucí náhrady nebo tam píchnu slunečnici). Sundat květináč z parapetu a osadit ho něčím jiným je snadnější, než si myslíte. Moje jahody třeba vždy padnou za oběť holubům, co se snaží dostat do krmítka pro sýkorky. Beru to jako daň za to, že mi na krmítko létá třeba strakapoud a sojka, mám tady v centru Prahy prostě takový malý biotop.
Na velikosti záleží!
Ale ne tolik, jak si myslíte. Já mám parapety poměrně úzké, náš dům je navíc památkově chráněný, takže neprojde žádná externí konstrukce. Dva truhlíky na každém okně poskytují dostatečný prostor – a byla by škoda ho nevyužít. Když nemůžete do šířky, vsaďte na vyšší květináče. Máte solidní ohrádku na okně? Pak je skvělou volbou závěsný květináč. Popínavé a visuté květiny zazelení hodně místa a obvykle jim stačí menší květináč. Kombinujte podle potřeby a nenechte kousek hlíny prázdný. Máta do koktejlu, pažitka na vajíčka, rajčata do pusy a kytky do vázy? Žádný problém.
Pěstování za oknem? Pouze na vlastní nebezpečí!
Začíná to nevinně: jeden truhlík, trocha bazalky, pár semínek. Ale pozor! Jedno jaro se probudíte a místo snídaně řešíte, kolik jiřin, krásenek a ostrožek se vejde do záhonu, který vlastně ani nevíte, kdy vykopete. A najednou máte jméno, logo a prodáváte pugéty po kavárnách v Praze. Mluvím z vlastní zkušenosti.
O autorce
Ela Prokopová
Ahoj, já jsem Ela – jsem redaktorka a miluju ptáky, kafe a kytky. Když zrovna nečaruju se slovy, hrabu se v hlíně – nejdřív to byly truhlíky za oknem, pak záhon v komunitní zahradě… a teď mám vlastní pidi květinovou farmu ve Stodůlkách.
Jmenuje se Kytka, vole! a najdete ji na instagramu. Je pidi, ale poroste. Pěstuju květiny, co voní, mají duši i názor. Sezónní, čerstvé a lokální – žádný import z druhého konce světa, ale upřímná krása ze západního konce Prahy.
Chceš kytici na stůl, pro kamarádku nebo jen tak pro radost? Napiš mi. Protože kytky jsou vždycky dobrej nápad, (vole).
